Výlet za krásného počasí. Výlet za příjemným sportovním zážitkem. Výlet za uspokojením volejbalového chtíče. Vše se vydařilo. Dokázali jsme si, že dokážeme hrát s leadrem tabulky vyrovnanou volejbalovou partii. Dokázali jsme si, že dokážeme udržet koncentraci po celou dobu zápasu. Dokázali jsme si, že po jasně prohraném setu (pokus o rozhození soupeře střídáním), se dokážeme znovu vzepřít a předvést kvalitní výkon. Výkony některých jednotlivců byly nesmazatelné (nespláchnutelné, nedovolatelné) a to i o přestávce a po zápase. Zeptejte se samotných účastníků. Jistě vám to rádi a barvitě vylíčí. Je radost účastnit se součastných mistrovských zápasů...

Omlouvám se, že píšu článek o zápase s Holešovem až teď, ale proběhla menší cenzura mého článku z mé strany a tak je tu druhá verze :-) .

Byla sobota 7.listopadu a družstvo žen Hulína se sešlo, aby se popralo o vítězství s jedněmi ze svých největších rivalek z Holešova. V šatně nám bylo vše jasné. Popereme se o vítězství a budeme smečovat, až vyrveme parkety. Realita však byla trošku jiná. Občas (hodně často) špatný příjem, z kterého vyplívá bídná náhra a o to bídnější smeč nás nakonec odsoudili k prohře 1:3. Taky je potřeba říci, že jsme pokazili hodně podání. Tím hodně myslím třeba i 6 podání za sebou. Což je dosti velká bída...

Jednoho hnusného dne, nedaleko Kroměříže, v malém městečku zvaném Hulín, se na poli školní tělocvičny odehrálo derby dvou sportovních klubů Hulína, jakožto nás, zástupce domácích a Holešova jako hostů. Proti sobě stanula ale nejen družstva mužů, ale i žen a o to, to bylo zajímavější. Nejdříve se do krvelačného souboje pustily ženy, ale o tom vám snad povypráví někdo z řad něžnějšího pohlaví. Chvíli před obědem jsme se dostali na řadu my. Bojovníci z Holešova sice přijeli ve větším počtu, což bylo od nich celkem nefér, ale my jsme se tímto podlým tahem nenechali zastrašit a nastoupili jsme proti nim na palubovku. Po tradičních rituálech jako je protažení, rozpinkání, zastrašování soupeře a samozřejmě i válečný pokřik mohl boj začít.

Oba týmy se do souboje vrhli po hlavě a rvali se jako lvi. Holešováci nám lámali balonem prsty a my jim zase parkety, nehledě na to že ty parkety byly naše. Po vyrovnaném začátku jsme se konečně urvali ze řetězu ...

Poslední říjnové sobotní ráno přineslo ženské utkání konané v Hošťálkové. Odjezd byl stanoven po sedmé hodině ranní, abychom se stihly patřičně rozcvičit a zahřát. Po rychlé snídani v šatně jsme s dobrou náladou vkročily na hřiště. Po rychlém rozcvičení a rozehrání jsme začaly hrát první set. Bohužel se začátek zápasu neobešel bez komplikací, nepřijel předepsaný rozhodčí, a proto úlohu sudího vzal na sebe místní hráč. Holkám se v prvním setu dařilo...

A tak nejen že dnes můžete číst článek o našem volejbalovém zápolení právě ode mě, ale i konečný výsledek tohoto mistrovského utkání splňuje atributy zmíněného nadpisu. Ale to bych předbíhal. Začněme od začátku. Tento víkend jsme měli zápas naplánovaný netradičně na neděli. Náš soupeř, Slovácká Slávia Uherské Hradiště, nás přivítal ve své sportovní hale, kde souběžně s námi se konaly další zápasy kadetských a juniorských týmů dívek.

Předzápasová nálada byla plná očekávání, zda dokážeme navázat na sebevědomý výkon z minulého týdne. Navíc proti týmu, se kterým bychom měli tabulkově sousedit, se každé vítězství (samozřejmě i prohra) počítá dvojnásob. Oproti minulému týdnu byla v sestavě pouze jedna změna, kdy na místo absentujícího Honzy nastoupil Broňa.

Začátek zápasu byl ale až příliš nervózní. Dokázali jsme sice tvrdě zaútočit, ale pak zbytečnými chybami na podání a po míčích zadarmo, jsme nechali soupeře snadno dotahovat. Přesto do koncovky prvního setu jsme si vytvořili tříbodový náskok, který se zdál nadějný...